Doslova na dlažbě a bez finančního zajištění. A také bez dětí. I tak se mohou někteří lidé po rozchodu s partnerem ocitnout. Zvlášť tehdy, když nebyli sezdaní a žili takzvaně na psí knížku. Jak tomu předcházet? Sňatkem nebo smlouvami, radí JUDr. Daniela Kovářová.

Jako odborník na rodinné právo je Daniela Kovářová zastáncem a podporovatelem manželství. Na základě svých mnohaletých zkušeností totiž zná z praxe problémy, které nese nesezdané soužití. 

Část společnosti však sňatky odmítá, což odpovídá celosvětovému vývoji. A důvodů je pro to několik:

  • rozmach sociálního státu, 
  • rozmach sociálních dávek,
  • podpora žen samoživitelek.

Řada žen se z ekonomických důvodů proto vdávat nechce. Pár se společně rozhodne, že bude žít na hromádce, čerpat všechny dávky, které může, a ekonomicky se jim to vyplatí. Pokud jde o ženu, krátkodobě se jí to vyplatí, dlouhodobě obvykle nikoliv. Samozřejmě, že kdyby stát zrušil sociální podporu svobodných matek, ženy by opět usilovaly o zajištění a bylo by sňatků více.

Ženy se chtějí vdávat, mužům se manželství většinou nevyplatí

Jindy je situace ve společnosti opačná. Ženy by se vdávat chtěly, ale dnešní doba komplikuje ochotu mužů vstupovat do manželství. “Žena musí mít buď štěstí na těch pár vdavekchtivých mužů, nebo na tom musí velmi psychologicko-manipulativně pracovat tak, aby se vdala. A pokud jí ještě moderní lifestylové časopisy tvrdí, že má být svobodná, samostatná a žádný papír ke štěstí nepotřebuje, tak potom to je těžké,” vysvětluje Daniela Kovářová. Mužům se navíc zpravidla manželství ekonomicky nevyplatí.

“Ze sociologického hlediska je zajímavé, že se více vdávají a žení lidé vzdělanější a z vyššího sociálního prostředí. Možná proto, že manželství je spojeno nejen s ekonomickým zajištěním, ale i se společenským statusem.” Daniela Kovářová

Vše začíná v rodině a u výchovy. To, co vyznáváme, děláme, jak žijeme, to vše jsme se naučili od rodičů. Paradoxně dneska vstupují do manželství vzdělanější a ekonomicky zajištěnější ženy, které potřebují ochranná křídla manželství méně než ženy méně vzdělané a méně ekonomicky samostatné. Ženy z nejslabších sociálních vrstev se také méně vdávají proto, že se nechtějí starat o nezaměstnané muže. Úplně jim stačí starost o sebe a o děti.

Vztah ano, prstýnek ne

Modelový příklad: Klientka odešla od přítele po 15 letech se dvěma dětmi z domu, který spolu postavili. Hypotéka i dům byla napsaná na jméno muže, takže paní odchází jen s dětmi a bez peněz. “Tento příklad je bohužel velmi častý. Žena naváže vztah s mužem, pořídí si děti a do rodinného rozpočtu přináší výrazně menší částku, a to třeba proto, že je po delší dobu na rodičovské dovolené,” říká Daniela Kovářová.

Žena všechny peníze, které dostane, použije na nákup potravin či hygienických prostředků a to vše se v rodině spotřebuje, žádná trvalá hodnota v movitých věcech v domácnosti nezůstane. Větší obnos peněz dostává muž, který má vše uložené na svém bankovním účtu. Pokud dvojice není sezdaná, tak peníze, které muž dostává, jsou jenom jeho, stejně jako prostředky, které obdrží žena, patří jen jí.

Pokud by se rozešli, dohodnou se, jeden si vezme například televizi a druhý toho druhého vyplatí. Jenže pokud mají děti a odlišnou výši příjmu, tak takhle to neprobíhá.

Reakce z twitteru Daniely Kovářové: “Máte naprostou pravdu a mám  kamarádku co kdysi takto skončila skoro na ulici, protože jednoho dne ji ten partner prostě zamkl vilku a vyměnil zámky....a uvnitř už seděla jiná slečna…” (uživatelka Puppy Cute)

Jak tomu předejít? Manželství nebo smlouvy

První možností je předcházet těmto koncům a vstoupit do manželství. Druhou možností je dopředu se domluvit a uzavřít nějaký typ smlouvy při nákupu větších věcí. Jenže je třeba vzít v úvahu, že takových věcí během života pár nakupuje mnoho, například myčku, ledničku, televizi. Spotřebiče se po nějaké době pokazí, musí se nakoupit nové, ale na smlouvy nikdo nemyslí, v běžném životě jde o zdržení. A další věcí je samozřejmě hypotéka. 

Reakce z twitteru: Ten sňatek musí být dřív, než se kopne do základů, aby to automaticky putovalo do SJM. Problém obrovského množství žen. Já vždycky říkám: uvědom si, že bydlíš na hotelu. Je jedno, co tvůj přítel říká, platí jen to, co je na katastru. (uživatelka Modrooká srna)

V manželství je vše půl na půl. Vyřeší se tím i problém s dědictvím

“Zažila jsem situaci, kdy si dva lidé spolu nesezdaně žili dvaadvacet let a společně neměli žádné děti. Postavili si společně dům, který byl napsaný na pána. Ve středním věku muž ze dne na den zemřel na infarkt. A hned druhý den ráno tam zazvonil jeho syn z předchozího vztahu, se kterým se ani nestýkali, a řekl ženě, ať se vystěhuje, protože v nesezdaném soužití partnerka nedědí, zatímco mužovy děti ano.”

V manželství to je naprosto jasné, vše se dělí napůl. Stejná komplikace je se smrtí jednoho z páru. Žena po smrti přítele nezíská nic, vše dědí děti. Muž samozřejmě může napsat závěť v její prospěch, ale není to jistota. Může klidně nastat situace, že jakmile se rozejdou, závěť roztrhá.

U nesezdaných párů trpí i muži. Často prohrají boj o děti

Muži obecně vyhrávají boje o peníze a majetky, což platí v manželství i v nesezdaném soužití. Ženy zase vítězí, pokud jde o děti.

Příklad z praxe: Dvakrát jsem se setkala s případem velmi prohnaných žen. Jednou se muž nechal přesvědčil ženou, že má na ni přepsat majetek. Muž podnikal a hrozila tam určitá podnikatelská rizika, že by o majetek mohl přijít. Byli to manželé, kteří zrušili společné jmění manželů a všechny movité i nemovité věci převedli na manželku. Když se rozváděli, muž tvrdil, že to předtím „udělali jenom jako, kvůli finančnímu úřadu“. Jenže žena uvedla, že to takhle není, a muž přišel o všechno.

Komentář z Twitteru: Co si budeme povídat, ve většině případů je to naopak. Bydlení zařizuje a platí zpravidla primárně muž, a při rozpadu manželství je často rád že mu zůstanou boty a kalhoty... 🙂 (uživatel Spazik)