Budeme se muset nechat povinně očkovat proti onemocnění covid-19? Může nám to stát nařídit? Za jakých legislativních podmínek to může udělat? Přinášíme návod, jak má vláda postupovat, aby to bylo právně v pořádku a nehrozilo zrušení opatření soudem.

V běžném stavu trvá legislativní proces tvorby zákona docela dlouho - dva roky. Tvorba vyhlášky je pak přibližně o polovinu času kratší - cca jeden rok. Tuto dobu však výrazně zkracuje stav legislativní nouze, což je postup schvalování zákona v Parlamentu za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena práva a svoboda občanů nebo například bezpečnost státu.

"Původní představa autorů stavu legislativní nouze cílila na válku, povodně nebo třeba zemětřesení. Dnes se ale tento nástroj zneužívá pro obyčejné zákony. Zákon tak může být teoreticky schválen během dvou dnů, protože se celý proces výrazně zkrátí.”

JUDr. Daniela Kovářová, zakladatelka a mluvčí skupiny Covid a právo

Jaký je správný legislativní proces k zavedení povinného očkování? 

Tato otázka v posledních týdnech docela silně rezonuje právnickou odbornou veřejností. “Ačkoli nikdo z expertního týmu Covid a právo povinné očkování nepodporuje, shodujeme se na tom, že by stát pro jeho zavedení neměl zneužít stav legislativní nouze.

Měl by postupovat standardní procedurou, aby se nemohla opakovat situace, kdy soudy rušily řadu státem nařízených mimořádných opatření pro jejich neplatnost,” říká Daniela Kovářová. 

Do doby přijetí nového zákona by Ministerstvo zdravotnictví mohlo upravit současnou vyhlášku o očkování a doplnit ji o očkování proti nemoci covid-19.

OČKOVÁNÍ A PRÁVO

České právo povinné očkování už zná. Upravuje ho vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ale neříká výslovně, že se občané musí nechat očkovat. Používá formulaci “očkování se provede”. Nestanoví ani sankce při porušení. Vyhláška navíc rozděluje očkování na povinné a nepovinné, přičemž povinná očkování dle zákona občanům přinášejí trvalou celoživotní ochranu proti konkrétní nemoci. Analogie s Covid19 proto pokulhává.

Může stát očkování vynucovat, když zatím není povinné?

Přiznejme si nahlas, že stát dnes aktivně nevynucuje ani to očkování, které už povinné je. Očkování v praxi nabízí rodičům malých dětí pediatr, přeočkování například proti tetanu pak obvodní lékař formou výzvy.

Další povinné očkování se pak realizuje jen v případě akutního ohrožení, tedy například v situaci, kdy se člověk zraní nebo se setká s nebezpečím nákazy.

Některé neočkované děti mívají občas problém s přijetím do školky. Nicméně povinná školní výuka je silnější než rozhodnutí rodičů o tom, zda dítě očkovat či nikoli. To znamená, že děti chodí v rámci povinné školní docházky do školy bez ohledu na to, jaká mají nebo nemají očkování.

Je proto otázkou, jak má stát k povinnému očkování přistoupit. Zda se inspirovat stávajícím dětským povinným očkováním, přestože se principiálně jedná o úplně jiný nástroj ochrany zdraví bez doživotní imunity, nebo se rozhodne pro aktivnější kroky vůči neočkovaným.

“Teoreticky si dovedu představit centrální databázi, kde budou očkování evidována. Ale na druhé straně stát, který není schopen ani automaticky prodlužovat a rozesílat řidičský průkaz, bude jen obtížně zvládat celostátní databázi očkovaných a průběžnou kontrolu platného očkování.”

JUDr. Daniela Kovářová, zakladatelka a mluvčí skupiny Covid a právo

Pokud by stát ve finále povinné očkování proti onemocnění covid-19 uzákonil, pak má několik možností, jak toto po občanech vymáhat. Běžnými nástroji jsou například:

  • pokuta
  • neplatnost úkonu nebo nemožnost činnosti například v podobě zákazu vstupu na společenské akce a podobně
  • odpovědnost za škodu
  • vězení

Občané se ptají: Může stát diskriminovat neočkované? 

Záleží na tom, co si pod pojmem diskriminace představíme. Právo stanovuje pro spoustu činností podmínky, bez nichž vás k nim nepustí. Příkladem může být řidičské oprávnění, abyste mohli řídit auto. Nebo zdravotní průkaz či absolvování školení, zkoušky odborné způsobilosti, věková hranice pro volby, omezení pro zvedání těžkých břemen a mnoho dalších. 

Pokud podmínku stanoví zákon, pak jde o diskriminaci povolenou. Zakázaná je ale diskriminace na základě pohlaví, národnosti, rasy či vyznání. To stanovuje Listina základních práv a svobod. Pak jsou tu ještě další normy, u nás například antidiskriminační zákon.

“Pokud stát přijme zákon, v němž stanoví podmínky pro očkované a neočkované, pak se nám to třeba nemusí líbit, ale nedopouští se tím diskriminace. To opakovaně potvrdil Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva.”

JUDr. Daniela Kovářová, zakladatelka a mluvčí skupiny Covid a právo

Žijeme v době aktivního uplatňování práv. Sociální sítě ihned seznámí lidi s kroky vůči státu, což inspiruje další, aby se státu postavili. “Čekám, že se lidé budou povinnému očkování bránit, ať už stát bude postupovat jakkoli,” dodává Daniela Kovářová.